Katka
Nová pračka do bytu
Katce se posrala pračka a teď potřebuje novou
Do dospělosti nemusí nikdo sám
Vás do dospělosti vyprovodila rodina. Děti z dětského domova vyprovodí jen zákon.
Odchod z ústavní péče je skokem do samostatného života, ze dne na den, bez záchranné sítě.
M.O.V.E. dává dětem profesionální oporu ještě předtím, než ten skok přijde, a pak i po něm. Pomáháme s bydlením, penězi, úřady, vztahy i úplně obyčejnými věcmi, které je nikdo nenaučil.
1
2
3
Začínáme rok až dva před odchodem z dětského domova
Poznáváme se v klidu, bez tlaku, v tempu dítěte a v prostředí, které si zvolí.
Jsme tu v době, kdy dospívající odchází z dětského domova
Jsme u toho, když se mění všechno. Bydlení, úřady, škola, práce, vztahy…
Jsme tu až 24 měsíců po opuštění dětského domova
Zůstáváme na blízku, dokud se v novém životě necítí jistě.
Místo, které si vybraly samy
Zkuste si představit, že nemáte nic jen pro sebe. Pokoj sdílíte s lidmi, které jste si nevybrali. Skříň, koupelnu i televizi máte společné s ostatními. Vaše je jen postel v rohu. Tak vypadá život v dětském domově.
Proto jsme pořídili karavan. Není to kancelář ani další místnost, kam se musí. Je to pokojíček, který dětem v domově chybí. Když do něj dítě vleze, je to jeho prostor. Může tam mluvit o tom, co ho trápí, a nikdo za stěnou to neslyší. Může tam vyplnit žádost na úřad, nebo prostě jen tak zevlovat a na chvíli si odpočinout od všech kolem.
Přijíždíme s ním přímo k domovu, takže děti nemusí nikam dojíždět. A když je potřeba, karavan jede s nimi: na výlet, na úřad nebo na pohovor na brigádu.
Děti do karavanu nechodí proto, že musí. Chodí tam, protože chtějí. Je to jejich místo a cítí se v něm dobře.
„Konec teorie
a keců.
Vítej v realitě.“
V dětském domově se o spoustu věcí postará někdo jiný a často za ně i rozhoduje. Hodně toho znají jen z teorie: vědí, že se platí za elektřinu nebo že se na úřad podává žádost, ale nikdo jim neukázal, jak se to doopravdy dělá. Pak přijde den odchodu a najednou je všechno na nich: nájem, účty, úřady, práce, ale i nákup nebo vaření. Teď si můžou vybrat samy, jak budou žít. Jenže nic z toho se nenaučí za jeden den.
Proto to s nimi neprobíráme jen u stolu, ale děláme to naostro: jdeme spolu na úřad, na prohlídku bytu nebo do obchodu. U velkých rozhodnutí i u úplně obyčejných věcí. Nerozhodujeme za ně, stojíme vedle nich. Po malých krocích a tak dlouho, dokud to nezvládnou sami.
Hledáme s dětmi první bydlení, společně čteme nájemní smlouvy a řešíme, co dělat, když něco nefunguje nebo je potřeba se stěhovat
Podporujeme děti ve škole i při výběru dalšího studia. Pomáháme s přihláškami, s motivací i ve chvílích, kdy by nejradši všechno vzdaly.
Učíme se sestavit rozpočet, spořit a platit účty včas. A když už dluhy vzniknou, pomáháme je řešit dřív, než přerostou přes hlavu.
Učíme se spolu komunikovat, nastavovat hranice a řešit konflikty. S kamarády, partnery, rodinou i s institucemi, které v životě dětí hrají roli.
Pomáháme najít brigádu i první stálou práci, napsat životopis a připravit se na pohovor. A jsme oporou, když se v práci něco nedaří.
Doklady, úřady, jízdní řády, nákupy, vaření i kapající pračka. Všechno, co se v dětském domově nenaučí, a přitom to potřebují každý den.
Na každém příběhu záleží
Dětský domov je trochu jako mraveniště. Žije v něm spousta dětí, které zvenku vypadají stejně, a společně tvoří jeden celek. Mraveniště vidí každý. A když mravenci táhnou klacek společně, vypadá to snadno, jako by nic nebylo těžké.
Jenže pak přijde den odchodu a mravenec zůstane sám. Najednou je malinký, ztracený a hlavně neviditelný. Nikdo si ho nevšimne a sám jen těžko unese to, co dřív zvládali všichni dohromady. Mravenec bez mraveniště nemá šanci přežít.
My v každém z nich vidíme člověka s vlastním příběhem. Tady si ho můžete přečíst: odkud dítě vychází, jak se mu aktuálně daří a jaké milníky už má za sebou. A pokud chcete, můžete mu pomoct udělat další krok.
Proč mravenci? Chráníme tím soukromí dětí. Svou postavičku si ale každé dítě navrhuje samo, takže každý mravenec je stejně jedinečný jako ten, kdo za ním stojí.
Pokud s tím dítě souhlasí, může mít u svého příběhu i vlastní fotku. Rozhodnutí je vždy jen na něm.
Každá koruna jde přímo dítěti, a to na to, na co jste přispěli. Z darů neplatíme provoz projektu ani mzdy týmu či kohokoli jiného.
Co říkají data
15–25 tisíc Kč
Tolik dostane mladý člověk do začátku. Na celý start do dospělého života.
Jednorázové odchodné není kapesné. Z téhle částky musí zaplatit kauci a první nájem, jídlo, hygienu, oblečení, jízdenky do práce i vybavení bytu, a to všechno sám a hned první měsíc. Když z domova odcházíme my, máme za zády rodiče: najíst se můžeme u nich, nakoupí nám věci do bytu, přispějí, když je potřeba, a dají nám čas najít si práci a něco našetřit. Děti z dětského domova nic z toho nemají. Když peníze dojdou, nemají se kam vrátit.
50% mladých lidí bez domova
v Praze má za sebou ústavní nebo náhradní péči.
Ulici si nikdo nevybírá. Kdo odchází z dětského domova sám, má před sebou jen dvě možnosti. Buď během jediného měsíce sežene bydlení, i kdyby to měla být ubytovna, najde si práci a zvládne všechno ostatní dřív, než mu dojdou peníze. Nebo skončí na ulici. Třetí cesta neexistuje. A celou dobu ví, že mu čas utíká a peníze ubývají. Proto je odchod z ústavní péče jedním z nejsilnějších rizikových faktorů bezdomovectví a mladí lidé z dětských domovů jsou jím ohroženi víc než kdokoli jiný v Česku. Jinou možnost mají jen tehdy, když mají vedle sebe někoho, kdo jim pomůže. Tím někým můžeme být my.
5 589 mladých lidí
ve věku 18–26 let opustilo dětský domov nebo je to brzy čeká.
Až polovina z nich přechod do samostatného života nezvládne. I když se vyhnou ulici, často skončí v dlouhodobé nezaměstnanosti a plně závislí na dávkách. Ne proto, že by se nesnažili. Snaží se, jenže musí zvládnout všechno najednou, rychle a bez nikoho, kdo by jim ukázal jak. Jedna ztracená práce nebo jeden nezaplacený účet a už nemají jak se zvednout.
6 500 dětí
vyrůstá v Česku v ústavní výchově.
Tohle číslo je mraveniště, které vidí každý. Jenže každý rok z něj odcházejí stovky mladých lidí a dveře domova se za nimi zavřou. Během pár týdnů musí převzít plnou odpovědnost za bydlení, peníze, práci i úřady, často bez jediného dospělého, na kterého by se mohli obrátit. Z velkého čísla se tak stane jeden malý mravenec, kterého už nikdo nevidí. Vy můžete být ten, kdo ho uvidí.
Podpora, která dává smysl i práci
Výtěžek z prodeje merche jde rovnou dětem z ústavní péče. Tohle není obyčejný eshop. Je to eshop dětí.
Děti v něm pracují jako brigádníci a starají se o všechno, co k provozu patří. Obsluhují eshop, vytvářejí reklamu a propagaci, komunikují s dodavateli, zajišťují potisk, balí objednávky a starají se o zákaznický servis.
Zároveň zjišťují, jak podnikání funguje zevnitř: co jsou faktury a účetnictví, bankovní poplatky, DPH, marže nebo daňové přiznání. Získávají tak praktické dovednosti, které se jim budou hodit celý život.
Když si koupíte mikinu, náramek nebo tepláky, pomáháte dvakrát. Dítě dostane peníze i zkušenost, kterou mu už nikdo nevezme.
Chceš nám pomoct?
Máš firmu, provozovnu nebo víš o volném místě? Dej šanci mladému člověku, který potřebuje první pracovní zkušenost. My ho připravíme na pohovor a budeme mu oporou, i když se zrovna nebude dařit. A kdyby bylo potřeba cokoli vyřešit, jsme k dispozici i tobě.
Pronajímáš byt nebo pokoj? Pro mladé lidi z dětských domovů bývá první bydlení největší překážkou. Nemají kauci, nájemní historii ani nikoho, kdo by se za ně zaručil. Ty jim můžeš otevřít dveře a my budeme s nájemníkem dál v kontaktu.
Každé dítě v projektu má svůj příběh a cíl, ke kterému míří, třeba kauci na první byt nebo řidičák. Přispěj přímo jemu, nebo si kup mikinu či náramek z eshopu, který děti samy provozují.
Chceš pomoct víc než jednomu dítěti? Podpoř M.O.V.E. jako celek. Díky tvému daru můžeme projekt rozšířit a nabídnout podporu dalším dětem z dětských domovů, které na ni zatím čekají.
Do projektu jsou zapojena tři zařízení v Ústeckém kraji: Dětský domov Dlažkovice, Výchovný ústav Kostomlaty pod Milešovkou a Výchovný ústav Pšov. Jejich děti provázíme na cestě do samostatného života.